Všední
Všední
ze kterého na mně zírá
tmavý jícen
požeráku
zmaru...
Pohled z okna.
Svítí zářivé slunce
úžasného babího léta
spředeného z pavoučích snů
za oknem
a teplé barvy podzimu
zarámované do syté modři
říjnového odpoledne.
Cítím tu modř,
jak se rozlévá
do mojí duše
a do srdce
bolavého jedem
nepochopeného...
Monitor se na mně dál hloupě šklebí
svou bezzubou dásní.
Hodím mu suchou kůrku od chleba
a půjdu ven.
Splynout s tou
levandulovou modří
všední reality...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
... obyčejná krása .... neobyčejně obyčejných věcí ... jen se nějak málo díváme z oken ... :-)
17.10.2007 10:15:00 | JardaCH
no, jisté kvality tomu neupírám, popis jednoho dne docela v poetickém zabarvení skrzeva opis října ale ten celkový dojem na mě působí melancholicky až depresivně
ale to je fuk celkově básen je v úrovni tvého nadprůměru
17.10.2007 09:02:00 | Jarky
Hmm...nádhera...Vyšehrad zahalen odérem Levandule nemá chybu....jen kdyby to nekazili Ti všudy přítomní kuřácí.....se omlouvám...:-(
16.10.2007 21:14:00 | jedam
Změnil jsi jedno slůvko, Ty šibale ;-)))
Tvá básnická modř mi ladí s dnešním odpolednem... Vyšehrad byl v její náruči fakt nádherný... stejně jako posezení :-))
(pošlu Ti na monitor náhubek... aby na mě zbyla taky nějaká kůrka :-D)
16.10.2007 20:56:00 | Levandule
všedně nevšední.. hm.. .
říkala ti levandule o tom výletu?
16.10.2007 20:56:00 | Zamilovaná do nezamilované doby