Podzimo - zimní melancholie

Poslední teplý paprsek pohladil zkřehlé tělo země,
a směle se schoval do divokých hřív koní.
Již stěhovaví ptáci, nemají nejmenší tušení,
co v jejich rodném kraji se děje.
Na co přírodní tělo se připravuje,
a jaký barevný chaos v lesích zavládl.

Poslední okvětní lísnek snesl se k zemi,
poslední ryba projela peřejemi.
Aby skryla se v klidných a teplých vodách,
přečkala krutost zimy a navrátila se zpět,
po měsících pár, opět, poprvé či naposled?
Zpět do rodných vod ..

A jeleni jsou ukryti v maskovacím prostředí,
teď po roce, příroda již dovolí..
Schodit korunu dolů z jejich hlav,
bez strachu a starostí i bez obav,
mohou se klidně lány procházet,
a smysl přežít vládnoucí paní nacházet,
chozením sem a tam ..

Podzim bez studu schodil šat přírody,
kochá se chvíli tou něžnou nahotou,
lusknutím prstů nechá zmrznout vody,
a nevinně nahé tělo, zakryje peřinou,
z nejbělejší látky, co utkala švadlenka zima.

Tak tedy dobrou noc ..