Sníh

Za vločkou vločka padá
snad proto že mám krásu ráda
snad proto že zima je vlastně dar
by z přírody nebyl jen cár

Vločka za vločkou, každá je jiná
jedna jak křišťál a druhá jak dívka vilná
přitulí se k těm které už napadly
by k sobě do závěje zapadly

Vločka za vločkou, teplá peřina
pod ní se ukrývá příroda nevinná
stromy, květiny i tráva zelená
zvířátka co usnula bez léna

Vločku k vločce pevný řetěz pojí
pod bílou peřinou se všechny rány zhojí
a až přijde jaro, slunce ožije
pramenitá voda, celou zem omyje

Vločka za vločkou bude tát
nám se zas o lásce bude zdát
budem prožívat svůj jarní sen
než nastane zas dlouhý slunečný den...