Jsem tvůj strom

Jsem strom a zhlížím na svět už z výšky patnáctí metrů.
Odolávám času,zrovna tak nečasu i velmi silným větrům,
rostu zde pro tebe malý,přesto velký a mocný člověče,
jsem tu pro ptactvo,ale i pro tebe,než život tvůj ti uteče.

Nejsem vrba,přesto chodíš mě pohladit svou něžnou dlaní,
pošeptat svá tajná přání,vyplakat ze srdce svá velká zklamání.
Já ti ráda tvá pohlazení vracím,hladíc tě svými větvičkami,
slzy tvé slané smíchávám se svými, s deště sladkými kapičkami.

Obejmu tě vůní svou,posypu pylem lípových květů svých
zazpívám zpěvem ptáků,v mé koruně bezpečně hnízdících.
Zašumím ti,jako moře,vyslechnu si vždycky tvůj člověčí žal
jsem tvůj strom, tvá lípa,nedovol človíčku,by mě někdo sťal!