Smutná krajina

Má tekoucí unavená krajino
z útržků rozmarných deníků
spanilá,čerstvě zasněná
jako vlahé srdce dívčino

Promlouváš zmáčenými ústy
vlníš nahými boky ve vánku
jako noc přelívá se v den
jako v pavučinách uvězněn
svět oslepený ve spánku

Následuj ty hebké hlasy
chlácholíc Tvé malé já
pod blednoucím pohledem
sklop medově mléčné řasy
plakající pod ledem

Kéž vyhladí ti jizvy na čele
vysuší tvé smaragdové oči
utrápené bolem sinavým
letmo rozmazané od popele
ach já vím,já vím