Je zase ráno...

Opět nový den,
vítá slunce ranní
přehršlí kapek rosy,
zatěžkána stébla trav,
těmi průzračnými girlandami…

Svěží vzduch,
při každém nadechnutí,
svou sílou téměř vyvrací,
ptačí ruch,
provázející procitnutí,
ode všad přímo burácí…

Každý keř, či strom,
zdá se obsazen
jedním ptačím párem,
ten neustálý
chvat a shon,
já závidím jim málem…

Jsem bohužel nemocná,
teď doma musím sedět,
ta příroda tak nádherná,
jen spoza okna,
já na ni můžu hledět…