Zimní upomínky

Za okny, snad jen sluchem rysa jde,
slyšet vločky, co k zemi snáší se.
Jak drobní motýli se svatebními křídly,
snáší se z nebes s křídly bílými.

Nejdřív jen trošku a pak sílou mračen,
po doteku těla, je hned každý smáčen.
Tím kouzlem motýlího dotknutí,
co k úsměvu nejen dítě donutí.

A vítr je žene v louky háje,
na pranýře mostů a možná taky dále.
Na střechy krásných domů, a i v doupě myší,
tou ledovou plání se rázem všechno ztiší.

Snad údivem krásy, nikdo ani nedýchá,
v tento zimní čas, kde mráz smrky vyslýchá.
Tam kde v sněžných dunách stříbro začlo hřát,
a rolničky na chomoutech vánoční písně hrát ..