Námořník

Námořník

Zřím přístav v říjnu hřát. Mlč námořníku lan,
nesplétej básně vln – krvácíš dýcháním
tun listí ve větrech – tré dam utřelo zdím
poslední slzy dne – do větru odeslán!

Hej, námořníku básní! Otevři ženských těch
posledních nohou běl – vázaných v kytici
červenou sukýnkou jak střecha hořící –
příště jen písek dna zahřeje na kostech.

Barevná múzo můr, mraky jsou v posunu!
Kotvy se zvedají, list zvadl, v krvi tkví!
Člun z rakví, otcův dům, dům s dechem koroptví…
Odpluju! Otcův dům – lup kůlů ocúnu.