Míza

Žlutý mok,
hustoty medu,
teče po kůře,
starého stromu,
jež bude poražen,
a nařezán v žok.

Zda-li slzy,
toho stromu,
jeho druhy,
vyburcují,
mezi pilami,
mlčí múzy.

Ony druhy,
podcenil on,
na vlastní život,
vymlouvají se,
však i je oni
porazí druhdy.

Leč už dost,
poslední strom,
teď byl obětován,
na pranýř svobody,
opěvujme jeho
skromnou velikost.