Sněží

Sněží...

Hustý háv z bílých vloček zahalil město do bílé mlhy.
Jdu parkem sám, zastavím se a pozoruji tající šlápotu své nohy.

Kolik věcí se tu asi děje v tomhle okamžiku!

Dva zamilovaní blázni se tu v roji vloček honí.
Malá holčička se snaží chytit veverku a jedním očkem tajně kouká po ní.
A stará paní v rohu u altánu? Ta již nikam nepospíchá...
Sáhne do pytlíčku, hodí zrní holubům a poslouchá tu krásnou symfonii ticha.

Šlápota už roztála...

Hlava mi zapadla sněhem a je mi tu už trochu zima.
No nic, asi půjdu dál než dožene mě společnice rýma...