Antimáj

Prokletý to máj, milenců skon,
Srdce krvácení, lásky exodus.
Citů záporný to skon,
Padlé slunce, co bůh oplakal.

Smrt prosakujíc každou částí těla,
Hněv porážejíc rozvážnost,
Nenávist zaplňující celé srdce,
Sladký cit začíná chutnat trpce.

Smrtonoš přinášeje spásu,
Chladný dotek zachovávající pouze holou podstatu,
Hnilobný dech uchvacující krásu,
Ničivá síla zanechává nicotu.

Slavný meč ve dví rozlomen,
Hrdina padlý v močálu,
Naplněná legenda ukončuje den,
Strašlivé ticho místo nesnesitelného kraválu.

Padlí andělé vycházejíc na stráž,
Otevřená brána do pekel,
Vzduch čpící sírou,
Zástup lidstva se ztracenou vírou.

Padlý bůh nikdy už se nezvedne,
Slavík růži nezazpívá.
Na zemi zúčtování pekelné
A všude je cítit jen síra.