Moudrý přítel

Sedíme zde proti sobě,
Ty jako vždy mlčíš příteli,
já však promlouvám k Tobě,
aby chvíle tato skončila,jsme nechtěli.

Čas již ztratil svůj význam,
já hleděl do vlasů Tvých
a cítil,že díky Tobě něco poznám,
část vzpomínek z Tebe octla se v mých.

Moudrosti prastaré Ty uchováváš,
jsi strážce časů starých,
přec vážnost si zachováváš,
když hledíš na hloupost nás mladých.

Tam v kopci co zvyšuje se stráň,
sedím pod Tebou a vím,že kdesi,
tam co vítr hladí Země skráň,
počíná konec-průmyslové ocelové lesy.

Ty,strome,zda-li pak víš,
co čeká mne a celičký svět?
Až bude se blžit konec,zda-li pak zvíš,
že svět uvadne jako každičký květ?

Pověz,strome,kamaráde,
když člověk Matičku Zemi ničí,
jestli ještě aspoň šanci malou máme,
než člověk sám sebe i se vším zničí???