Příroda

Možná někde v dáli,
žije někdo. kdo mě chápe...
Pak často spolu bychom se ptali:
Pane, kam tak pospícháte?

Seděli na studeném kamenu,
výhled na celý kraj.
Lezli bychom po kmenu,
a viděli věci,
co lidé běžně nevidí,
co si ale závidí,
a přitom je neznaj...

Ani je vidět nechtějí,
přou se a mají dohady,
maličkostmi je nazývají,
tyhle naše poklady...