Moc očí...

Ty dvě oči- ano,tvé!
jak studánky jsou hluboké.
Jim vzhůru po kamenných zdech
z vlhké tmy pne se mech.

Jiskra v oku štěstím září,
anděl se smrtelnou tváří,
v očích radost k smíchu vítá,
v hloubce síla lásky skrytá.

Když z očí láska ven se drala,
na vlastní mi sílu brala.
Teď lhostejnost je uzavírá,
mě ránu v srdci otevírá.

I teď je vidím, dnem i nocí,
neuniknu jejich moci.
Jsou temné jasné, zelené,
-a mé srdce jimi spálené.