Ty Zimo!
Jsi matkou co jen další Zimu rodí
byť Jarem zvem tvé usměvavé dítě
se sněhu mateřským znamením
Jak pohrává si se hříšnými svody
a v lásky jemné polapit zná sítě,
až truchlivec přestává být lhostejným
Pak zraje v krásku svůdných boků
s nástupem veder zná se práva svého,
až v Léto změní se pro dožínek slávu
K své dospělosti velí do útoku
by síly a vzhledu došlo vysněného
což uniká, zdá se, veselému davu
Pod maskou, co brává na Podzim
a pláštěm deště cudně zahaleno
v závoji mlh vlajících při potoku,
tvář kryje jak zádumčivý mim
Pro nové zas přichází si jméno,
královny, co ortel vyřkne roku
V Zimu dospělo, dítě počaté Mrazem,
žezlem vládne z ledu křišťálového,
tak bylo a má být po všechny věky
Života věčného to předobrazem
jak Bůh vložil do záměru svého
To nostalgik jen reptá prostořeký
Je to moc hezký životní příběh zimy.
Být živoucí,byla by potěšena,vyzněla v básni jako královna.
04.01.2008 18:37:00 | s.e.n
Ona je!
V očekávání a tichu
odnímá výkřiky a pýchu
a žezlem z ledu utiší kvasy
pro jaro ? lásku ? a lepší časy
--------------------------------------------
Ona je!
A nostalgik?
:-) ...se na zapřenou raduje.
04.01.2008 13:35:00 | Heda
dnes není den v hodný pro komentáře, co se mne osobně týče... proto nemám nejspíš slov a říkám pouze, tak omšelé slovo: líbilo
04.01.2008 11:52:00 | BlackTangerine