A znovu padá...

Přišel dřív, než ho kdo čekal,
ten virtuózní nebeský hudebník,
den tak náhle potemněl,
hukot zaplnil ztichlý dům,
ani veliká kopule deštníku,
neochránila by před tím přívalem,
tak vlastně mám velikou kliku,
že teď doma v klidu a suchu jsem…

A víc a ještě,
napjatý buben střechy,
zvučí údery šíleného bubeníka,
dopady proudů deště,
tříští se v kapénkách mlhy,
každým vláknem do větví a lístků proniká
svými blaženými vzdechy,
překotná zeleň se zajíká…