Zimní útěcha

Jemné hvězdičky sněhu,
Pomalu padají mi do vlasů,
Tak tiše oplácí mi něhu,
Abych nezapomněla na krásu.

Šeptám jim své tajemství,
Slova mi letí skrz mokrou tvář,
Jenom ony teď už ví,
Proč nevidím na konci zář.

Jen ony mě pochopí,
Svou ledovou něhou zahalí,
A já se pouze děsím,
Že jednou roztají.

Pouze jim dnes věřím,
Lidé mě zklamali,
Nezradím, nezradím,
Do větru mi šeptají.

Slané potoky slz se s vločkami mísí,
A já jdu jen tiše dál,
Stopy mé na cestě pomaloučku mizí,
Nepomůže ani sám král.

Sníh padá na stromy okolní,
A já jen marně čekala, že lidé mě zachrání.

Ne, byly to ony,
Každý rok se vracejí,
Zazvonily zvony,
Podlost, zradu – neznají.

Pouze ty stovky příběhů,
Co jim nešťastníci vypráví,
Pouze ty tisíce špatných neduhů,
A hnusné, lidské bezpráví…..