Schizofrenický šnek

Schizofrenický šnek zalezl do ulity
a v temnotě teď trčí světu skrytý
v domečku svém – v šílenství svém.

Nad ulitou šelestí křídla vraní,
paprsky hladí, co se namane,
podběl vzkvétá, již končí zimní spaní,
již taje voda studánek…

Nad ulitou zahrada probuzená,
cvrčků tón, ptáků chvalozpěvy!...

Ale šnek o té kráse neví,
v domečku svém – v šílenství svém,
sám proti sobě – sténá…

Dvou očí mám a nevidím,
dvou uší neslyšících,
bloudící duši jak nad hranicí dým
a srdce – milující?