Karkulenky.

Po bocích hadů z asfaltu utkaných
jak průvod děvčátek Karkulek barevných
větrem ač hnány na místě stojící
v záplavě pšenice zrající, vonící.

Na chvilku nehybné běžící v zápětí
mávají na mraky ať nikam neletí
žíznící po dálkách prosí a žadoní
ať v dešti slzičky nad nimi uroní.

Vítr ten směje se slabounce šepotá
kampak vy děvčátka kam by jste do světa
i ptáček na nebi zpívá tu písničku
radost že děláte mnohému srdíčku.