Svatební noc měsíce a duhy

Stál smích
uprostřed nádraží
a smál se žlutým žilkám,
paprskům slunce
které vyprávělo
o lásce měsíce
jenž snoubil se
s hebkou duhou.

V modrém oparu
bílých obláčků
z alambitu svého
hvězdičky vonný olej přinášely
by své věčné světlo
do noci temné posilnily.

A měsíc se líbal
s duhou
a duha měsíc objímala
a tak se oba
vroucně milovali
jak Franta s Božkou
na mezi u Křivoklátu
v roce 1805.

Je divné,
proč se měsíc a duha
také někdy opičí.