Jaro

Už první kvítky rozkvétají,
už taje poslední sníh.
První paprsky jarního svitu
mi na tváři hrájí
jemná vůně čisté nevinosti,
mísí se z toužebným plamenem.

Odešli už krajkové povlaky,
přišly zelené zhlavce,
jemně, s lehkou ladností,
přistupují dítky jara
k radostné povinosti
opět k životu se probutiti.

Bosou nohou trávu brázdím,
zelenou, hebkou, krásnou trávu,
do prstů si tím život vracím,
neb, krásou těch smaragdů,
vyšívám si do srdce city,
jaké by před nikým neměly být skryty.