Tesk a Touha

Listí když padá výš a výš
slunce když přichází blíž a blíž
tráva si lehá tu v poryvu větru
a prach se zvedá teď v opledním světlu

Lavice stojí v mém poledním stínu
a voda ta tančí v tom půlnočním rýmu
osud si zpívá tu s krajinou šancí
a strom jež se vzlíná když tady tu tančí

To listí co hřeje se v úsluní domů
však jen co se nadechneš už letí dolů
a vítr jej unáší hledajíc místo
tam spočinou v údolí dajíc jim čisto

Šedý prach ležíc a sadíc se v cestu
dá stopám po tobě svou podzimní vestu
ten zvuk co vše zachytí nese se vzduchem
a tobě pak proletí nadaným uchem

Já stál jsem tam v kabátu z červených listů
a kroužil jsem v područí ke slunným místům
já stál jsem tam i v tichu půlnočních stromů
i s nadějí listí jenž padá tu dolů

S tou nadějí vyjevit pravdy ze světa
a milovat dívku jenž mám rád nad léta
v tom poryvu větru jenž potichu houpá
jsem zjistil že láska je přeci jen hloupá