Nakonec

Vím, stromy už nekvetou,
vítr se prohání,
v cestě mu větve nebrání.

S vyhaslou planetou,
ve vzduchu sténání,
nikde útěchy k dostání.

/A ty sníš,
rozum tě zastudil
A ty sníš...
už by ses moc rád probudil/

Né, nejsi bez viny.
Krvavé obzory,
na prázdných cestách závory.

Čteš loňské noviny.
Znáš cizí názory.
Dnes nikoho nic nebolí.

/A ty sníš,
rozum tě zastudil
A ty sníš...
a ve snu bloudíš, hledáš cíl./

Příroda bez lesku.
Kde už nic nežije,
tam se ni smrt nezapije.

Při prvním záblesku.
Padá kdo slabý je.
Druhý už všechno zabije.

/A ty si sníš,
my pořád nevíme.
Jen ty teď víš,
že takhle všichni skončíme,/