Les

Je krásné býti zvířectvem,
prošlapávat cestičky a lámat si větvičky.
Lesní skrýše ukrývají zvíře tiše,
a i ty se schovej před zimou,
zahal se svou peřinou…
Stopy tlapek nastavujíc,
zkoumá člověk, oči vystavujíc.

S novým jarním rozbřeskem,
stojí před svým odleskem,
lidem touhu naříkají,
s trémou svou si odříkají…
Pochopíš-li co tím pěje,
radost tvá se v srdci chvěje.

Navracím se vždycky k lesu,
šumí, mluví, celý se už třesu…
Les je přeci dílkem božím,
nezkazme ho – lidskost prosím…

Martinec Vlastimil
23. Května 2005