Když byla noc...

Když noc se zakryla temnoty hávem,
bylo ticho a mráz.
Když noc se ztratila s růžovým ránem,
bylo světlo zas.
Když noc tiše zaplula chránit sny jiným,
zahrála jasná slunce zář.
Když den se klonil a chystal se ke spánku,
tu v trávě vykvetla temnoty tvář.
Když obzor halil se závojem červánků,
den usínal v nás.
Když noc den zakryla jak tajemnou hádanku,
bylo zas ticho.
A praskal mráz.