Jizera

Ožíváš křikem racků z jara
v létě tvá náruč ochladí
listí stromů na podzim padá
do vln, aby jej houpaly
v zimě tě poutá
krunýř z ledu a břehy
sníh ti zahalí
a přece plyneš stále stejně
až tam,
tam kdesi do dáli
vracím se ráda ke tvým břehům
a všechno bych ti svěřila
utišíš bolest, máš svou něhu,
jak k mámě bych se vrátila