Vyprávění podzimu

Dnes jsem si rozprostřel podzimní paletu.
Barvu má medovou i žlutá svítí,
jako na lukách jarní kvítí.

Dávám vám kytici k loučení, koberec
na který je pohled hřejivý. Poslední
paprsky teplého slunce rozjasní oči
a zahřejí zkřehlé ruce.

Musím si ulevit, naříká strom, chvěje se,
svůj šat svléká jako dívka na kterou
hledí žádostivý muž.

Usnu, jen na chvíli usnu.
Až spadne poslední list z kaštanu
já dýchat přestanu. Zklidní se mi tep
a počkám, než vlaštovky vrátí se nám zpět.