***Sněhulák.***

Do větví stromů bez listí
sníh padá třpytivý
skla kaluží rozryl květy
dech královny ledový
vločka vločku postrkuje
za nehty leze od chladu
tou dobou mívám tuhle správnou
sněhuláckou náladu.

A mně láká velmi láká
postavit si sněhuláka
z mrkve nos a z uhlí oči
dým z komínů vítr točí
zahrozí mi rukou s metlou
jen tak z proutí jívy zpletlou
prý mu vlasy vítr zcuchá
ať nasadím mu třeba hrnec
třeba hrnec rezatý
nebo hrnec bez ucha.

V ten čas z pod oken zve mně ven
chladný zimní host
sněhulici bílou bych mu
zplácal jen tak pro radost
myšlenky však bloudí v dáli
s ptáky jenž se navrací
jak slunko hlínu odhalí
jak ztajou sněhuláci.