Labutě

Sedím a dívám se před sebe,
Nikdo tu nesedí vedle mě.
Sedím tu sama a sleduju nehnutě,
ty dvě krásné bílé labutě.
Po malém jezírku plují si svobodně,
lidé neví že příchází o hodně.
Stačí jen sedět a tiše je sledovat,
není tak těžké přírodu milovat.
Je tak krásná a čistá,
jak já miluju tato místa.
Nemít místa kam můžu utíkat,
mé srdce by mohlo naříkat.
Všechny starosti ze mě opadnou,
jen krásné věci mě napadnou.
Tohle místo mě dokáže nabít,
máte smůlu,mě nelze zabít.
Jsem silná a jsem paní tohoto chrámu,
odejdu z něj,ale zase pozdě k ránu…
Zítra tu budu sedět zase nehnutě
a do noci sledovat můj chrám a bílé labutě.