Déšť

Když přijdeš k nám, kde kdo tě haní
žes přišel nevhod a všechno zas zmáčíš
a když se zdržíš, láteří jiní
ty pro život, pro krásu žilou si pouštíš

Přepadáš tuláky na jejich pouti
stýkáš se se dnem i noční oblohou
pohladíš tváře co smutkem se rmoutí
už věky bubnuješ jenom tu svou

Potěšíš milence - zmáčíš jim trička
v letním žáru touhu nezchladíš
dřív než-li dohoří lásky té svíčka
zmáčené k hříchu je přivádíš

Pláčeš když člověk člověka ztratí
pár čestných salv k loučení přidáš
my víme jak moc čas se nám krátí
ty s bleskem a hromem zas z nebes padáš

Potkáváš radost a potkáváš smutek
na cestách svých od nebes dolů
a jen ten kluk co z domu utek
s tebou si připíjí u jednoho stolu

Zmáčel jsi snad každou stránku dějin
a z lidí jsi smyl už tisíce chříchů
vyťukej prosím, jak tady stojím
tu tajnou větu jak rozumět světu

Zas u nás tě vítám prokletý děšti
tak pročisti vzduch a dej nám svou vláhu
jenom tě prosím neodpolav štěstí
a zalej tu naší marnivou snahu