Lesní víla

Svým duchem nepřítomná,
ač bez pokory, skromná.
Předobraz kuropění
v nitru se zazelení.
Pod povrchem i nad
prostopášných vnad
polibek se vkrad.

Do noci houká sova,
koupel je hořce bylinková,
letní noci v řece
samotinká a přece...
Naděje, že snad
do času či napořád
do srdce se vkrad.