Déšť

Pomalu a klidně kapka stéká po stěně propasti.
Slza vrásčité tvé matky.
Vrah dočká se své oprátky.
Utopme se v deště strasti.

Co je to déšť? Snad znamení smutku?
Důvěra v nás vracejíc se znova,
skrze živel lásky boží slova?
Diamanty věštíc příchod skutku.

Co nám bylo bohem samým dáno,
ničíme my jako stádo skotu.
Ženeme se za hranice plotu,
v kronice je krví často psáno.

Očistný déšť prudce padá stále,
to snad válka trhá další zemi.
Podpořena hříchy lidstva všemi,
stádo hloupé klidně hřeší dále.