Vůně léta

Vůně květů opojná jako sen
v nočním tichu a usínání
jako vlnky pohupují tě tam a sem,
a v tichu uší napínání
zaslechnou nejlibější zpěvy
mezi květy, ptáky, prsty vinné révy.

Sluneční laskání, sladké polibky květů
proplétají ti duši sametovým dechem,
v lesích šepot potoků mezi něžným mechem
poskládají do spaní létem tkanou větu.
Na křídlech kolibříka nechám se nést;
na listech růže usínat s hvězdami;
na vrcholu se všemi svými silami
ukloním se rozmarnému létu napočest.

Kde mám hledat žijící ráj;
tepající srdce květů a zvěře?
Nalézt, kde započínal máj,
kde se ta nezvyklá síla béře.
Odpovědi nalézám v tichu,
klidu nočním - za závojem lží.
Pravdu ukrytou v letním smíchu;
nalezne jen, kdo se s nocí ubratří.