Ztichlé kopretiny

Ztichlé kopretiny
modlí své lístky
k měsíci
a to si nejsem vůbec jistá
jestli jsou věřící
lampa jim svítí
jako královna
v rubáši ze stínů
tak drobně nerovná
A cvrčci snaží se vytušit
čím mohou to ticho vyrušit.
*
Ty jsi tou krajinou
co nocí dýchá
ty jsi tou myšlenkou
co v hlavě leží
bodavou hladinou
v srdci mém hřích a
vládce všech kopretin
v kterého věřím.

Když nejsem s tebou
tak jsem jen stín
jen motlitba všech ztichlých
kopretin.