Píseň velryby

jednou jsme si s mámou hráli
na honěnou..

pak jsem na hladině uviděl loď.
nic nového, neměl jsem strach
,,mami! pojď se podívat blíž! tak pojď!"
kdo mohl tušit, že je to vrah?

Máma.. ta věděla vždycky všechno.
křičela, ať se vrátím..

Ale já ji neposlouchal..
chtěl jsem si hrát dál.
trochu vody jsem na loď našplouchal
a pořád se smál..

Máma na mě volala, já ji nevnímal..
cákal jsem dál, ona plula za mnou..

Pak jsem kolem sebe viděl všude červenou,
slyšel jsem jen jekot bolesti moji mámy.
Dostala to do hlavy harpunou.
A ne jen ona. Bylo jich víc, co pluli s námi.

A pak jsem jen poslouchal, jak umírá..
Její poslední píseň zoufalství, bolesti a lásky..

Čekal jsem. Čekal a plakal.
díval se jak mou rodinu vybíjí.
Vždyť já je tam vlákal,
chci, ať mě taky zabijí!

Ale oni si mě nevšímali..
Asi jsem moc malej..

Pak bylo ticho. Zůstali jsme čtyři!
Nezasloužím si žít. Nezasloužím!
Života se vzdám,
po smrti teď jedině toužím..

Je to má chyba! Já za to můžu..
Mami odpusť, já tě budu mít navždy rád..

Pár dní jen tak plujeme.Nejím, nespím.
Pořád slyším jejich hlas.....
A nejednou... asi umřu štěstím!
Támhle je pláž!

Zabiju se. Pomalu se na souš plazím..
Nemůžu dýchat, dusím se.. ale ostatní jdou za mnou..
Jeden za všechny, všichni za jednoho..