Noc...

Je večer, tma se rozléhá po celém kraji.
Připadám si jako v ráji.
Světlušky, jak zjevení, poletují nocí.
Je to překrásné, že?
Na obloze ani jeden mráček.
Za to hvězdička na hvězdičce, jako tisíce drobných hraček.
Na rybníčku, obraz měsíce, a k tomu žabí kvákání…
Srdce puká radostí, když sluch můj zahltí maličkostí… tiché cvrlikání

… a já vědomky toho jsem, že tu nikdo není.
Sama, spokojeně a v domnění

… že tato chvíle se zpět do kruté reality nepromění.