Armagedon
Armagedon
Svou silou se právem honosí
černé slunce vychází
pavouk co štěstí nenosí
Tě lapí do své sítě
Cítíš ho? Už je za rohem
budeš řvát jak malý dítě
nestihnul ses smířit s Bohem
Včera zase nasrals matku
jak rád bys to vzal zpátky
na patře máš chuť svých zvratků
pro všechny žabomyší války
Co tak rád jsi bojoval
teď bys moc rád splnil
co všem jsi lživě sliboval
svý ego sis trapně honil
Duše krvácí jak píchlá růží
tvý srdce je plný špíny
sám ze sebe máš husí kůži
jak nůž bodá ten pocit viny
Za to jaks všem ubližoval
nepřítel mozek krutě vyčítá
jak prase ses k blízkejm choval
Zlá moc ti to teď spočítá
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
vynikající, krásně opravdová, z hlubin duše...
mimochodem, souhlas, jdeme se v té melancholii plácat klektivně:D
18.06.2008 10:41:00 | teranosaur
Svým obsahem mne básnička moc zaujala...zpytování svědomí... ( nemyslím, že Tvého ). Líbí.
12.06.2008 13:40:00 | labuť
koukam, že ses snazil :-), nektera slovni spojeni jsou skvostna, jina mi tam moc nesedi,podobne jako u te minule...prvni sloka me moc nezaujala, avsak druha, hned prvni slova jsou super...
11.06.2008 10:28:00 | saddova
Teda básenka:)
11.06.2008 10:11:00 | Ewineccka
Některé věci se odpouštějí těžko a některé ani nejdou vrátit zpět!Básenky se Ti moc povedla
11.06.2008 10:04:00 | Ewineccka
pocit viny ... nejtěžší je odpustit sám sobě ...
jenomže dle mého Bůh Ti odpustí jen tolik, co dokážeš odpustit Ty sám ...
"odpusť im Bože, ako i my odpúšťame svojim vinníkom"
11.06.2008 08:29:00 | Romana Šamanka Ladyloba