hymnus stromu

pahýly, pařezy, prach, pach prázdna co zbyl
z bylého pouta nebes a země
- a oblohaq neměnná míjí stále lhostejně,
tu zlatem rozmáchne se, tu omyje
pahýly, bezruké, beztvaré dlaně
co odevzdaně vrhají do nebes žalnou žalobu

Bože!já, první koho usmrtili prosím,
Stvořitele, který i mně život dal, oni ho pošlapali.
Vždyť svými dlaněmi já chránil je, proplétal
mezi nebe a zem, před žárem, skrýval před chladem

už vyschla má míza, není vůně, slavík vymizel
už jenom zebe, zebe duše člověka...