Podzimní romance

PODZIMNÍ ROMANCE

Sedím, sedím a stále tiše sedím
Na barvy stromů já tiše hledím
Proč vítr bere krásu
Těm zeleným lesům?

Je podzim a prší do louží
Ten, kdo steskem po něm touží
Po létě, které je už za námi
S podzimem nás zase seznámí.

Sedím a pozoruji ulici
Přešla tu dívka se choulící
Řeknu si, že byť mi láska stůně
Bude jí dobře v posteli u mě.

Rybník je zticha a zticha je hráz
Doufám, že nepřijde ten ohavný mráz
Mráz vede s sebou zimu
A ublíží svědomí mýmu.

Kochat se krásou z barevných stromů?
To už radši půjdu hřát se domů
Počkej chvíli a ty, léto, vrať se
Pomůže, když řeknu: zimo, krať se?

Jaro se s podzimem zase znova žení
Však zas taková jarní krása to není
Doufám, že podzim nebude věčný
Tady sedět už není věcný.

Pohrává si slabý vítr s listím
Bude to rána, až já nakonec zjistím
Že podzim není zas tak krásný
Průhledný, svorný, klidný a jasný!

Zvedám se a chci odejít
Však infinitiv prostý mi říká: přijít
Zase znova?
Doba nová?
Kdo ví ...