Svítání

Slunce tajemné na obzoru svítí
žlutá oblaka a ryby v síti
ponuré lesy, pára znich stoupá
a slyšet sovu, jak ladně si houká

na vodě loďka, rybář v ní sedí
uklidněn usmířen do dáli hledí
rosa v trávě, kapky to lesklé
krajina temná a kameny teskné

paprsky světla život sem vrací
a vše mrtvé náhle se ztrácí
ze tmy a chladu příroda vstává
slunce svítí, osychá tráva

studený vzduch a teplé světlo
které noc a příroda hnětlo
fauna a flora k životu dány
tak i život dá těžké rány
tak i svítání střídá tma
a člověk může dosáhnout dna

příroda krásná i hrubá k tomu
potěší ducha od domu k domu
člověk se opojí nabere sil
aby mohl říct, že jednou byl.