Smuteční vrba
Smuteční vrba
ztepilá vrba se kloní
a větve té postavy tajemné
hladinu vodní tu cloní
Ta vrba jak dívka zakletá
v té hladině večer se vzhlíží
a větve jak copy si zaplétá
když slunce se k západu blíží
Občas ta vrba jak dívčina
větvemi oči si cloní
a nešťastnou lásku svou proklíná
pak do vody lístky své roní
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Pěkná!
Ach, co všechno by vrby mohly vyprávět (třeba ta ze Suchdola) :-))
13.08.2008 09:10:00 | poustevník Jirka
Teď jsem pochopila proč ta má dcera chtěla na zahrádce u potoka vysadit vrbu. Máme tam dvě. I když po pravdě ..ta naše vrba je vzpomínka na mého tátu a mámu. Hezky se mi četlo.
23.07.2008 14:16:00 | Hančí
Niekedy som ako vrba
ľudia sa ku mne chodia sťažovať
niektorí len porozprávať
a ja viem počúvať
Ako agent STB
K básni sa nemôžem sťažovať lebo píšeš hezky
Možno sa raz dočkám aj niečo v brnenskom hantecu
21.07.2008 19:21:00 | Luboško
je to dobre, pekne vyuziti rymu a rytmus je taky dobry,libi se mi i ten obraz basne, ackoliv je docela smutny...
21.07.2008 12:04:00 | saddova
smuteční vrba zpovědnice:-) krásná básnička, konec opravdu rozesmutní...ale asi to tak má být:(
21.07.2008 10:29:00 | Veru
Jéje ... jsem se rozesmutněla ... roním, ale na klávesnicu ... ta zasejkc dostane zabrat, to abych vzala zasejkc féníka ... ST! Básenka moc povedená a myšlenková, aj když konec pro mne smuténkový.
21.07.2008 09:45:00 | NikitaNikaT.