Les

Jdu lesem.
Jest krásný a svěží.
Vzpomínám,
jak doba ho mění.

Dřív jíný byl.
Řídký a slabý.
Teď získal sil.
Jeho duch je nový.

Vánek chladný.
Objal mou tvář.
Měsíc, tak jasný.
Pyšní svou blankytnou žář.

Šédé barvy toho lesa.
Tak tajemné.
Duše, lehce se nesa,
ke kmenům temným.

Strachem okořeněn,
vítr chladný vane.
Němý a oslepen,
oheň ve mě plane.

Slunce,
jeho zlaté pramínky.
Ruce,
ze zlata.
Vymetají temno noci.
Těšíc se obrovké moci.

Nastupuje ráno.
Zářivě ted les vyhlíží.
Jeho temno,
rozpustilo se v dým.