Když puňta Slunce karabáčem
z loučí svých zemi bičuje,
neschovám se ve stínu s pláčem,
nedám svým touhám "Adié"!
I když to dítě zlatovlasé
dovede řádně popálit,
jindy mne něžně hladí zase,
umí splín z duše vypálit...
A tak jsem rád, že nám tu svítí,
krom zmaru nosí život též,
pod doteky jeho tu kvítí
rozkvétá, já rozkvétám též...;o)
10.08.2008 00:31:00 | Kozoroh 1