slunce

černá tma zvedla se,
zasvítil první paprsek,
to slunce dívá se na lidi,
a měsíček mu to závidí,
že neuvidí v plném jasu,
tu lidskou zrádnou chasu....

slabý svit rozsvítil se,
po kraji rozprostřel se,
ještě za horami se schovává,
naději na krásný den nedává,
po chvilce nad obzorem se celé zjeví
svoji sílu projeví...

dívám se na obzor a hledám,
první paprsek nikomu nedám,
cítím ho na tváři,
mám skvělý pocit,
jako bych byla na pláži,
jako by někdo ve mě procit...

vzbuzená horkostí, omamnou jasností,
zbavím se černých vlastností,
sladce se usmívám, do dálky hledím,
pod sluncem umdlívám, přesto ho vábím,
děkuji že zlato jsi mi dalo,
dlouze se mi již spalo...