Zranění

Vítr se po zoraném poli prohání,
hledajíc motýly holými větvemi mává,
to už se snad po letech lidského rouhání
krajina bez síly vzdává?
U tůně,jež se v prach obrátila
keř šeříku ve vedru zmírá.
Kéž by všemu byla dána míra
a voda by se pak navrátila.
Stýská se mi po čistotě lesů,
jak se jarní květy smály,
bez všech těch plastových děsů,
když husté závěje sněhu tály.
Pod listím zelenajícího se mléče
zaposlouchám se do jeho hlasu,chtěla bych poradit
ale co to?Vždyť on pláče!
Snažím se ho utěšit,
že i on mé děti jednou bude moci jeho stín skrýt.