PPPP

vytáhl žílu ze své ruky a udělal si z ní náhrdelník , který zdobil jeho krk. Měl úsměv na tváři kam už deset let nesvítilo slunce.

V půlce se zastavil a pravil.

šumění stromu se přeměnilo v hudbu, která imanentně doprovázela ptačí šustění křídel. Padající žaludy z větví ohlásili jaho příchod a dusot kopyt ustal.

Pravit náhle přestal.

Nebe spadlo s velkým rámusem na zem a slunce se spálilo o kopřivy. Noc vše sledovala z povzdálí a kroutila hlavou. Tma byla skryta va světla ramp a tulák nepřišel.