ZÁVIDÍM

Všechny stromy co ztratily barvu svou,
ve tmě mají jejich listy stejnou barvu,
jen tiše závidím,
když v lese aspoň chvíli trávím.

Ptáci už rozezpívaní jsou,
peřím svým se vychlubujou,
krásně závidím,
když se vyhýbám očím ptačím.

Domy co nikdy nespadnou,
vítr si hraje se stromovou korunou,
závidím, když stojím,
čas plyne s mým přáním.

Potoku proud sílu dává,
s peřejemi si kámen hrává,
hory stojí a nic neřeknou,
duha se zdraví s duhou.

Závidím všem ledovcům,
co se brání slunečním paprskům,
nechtějí čekat a krvácet,
když se před očima začnou ztrácet.

Slzy co jen tak nespadnou,
s mojí tváří matnou,
závidím světu,
jeho krásu bez vzkazu času.

Paprsky slunce světlo odráží,
k nám, když se ptáci vznáší,
závidím přírodě,
k přístavům krásy plující lodě.