plamenů žár

krásná letní krajina
rozprostírá se za mým oknem
zalitá večerním sluncem
těsně před západem

ta krajiná neposkvrněná
čístá a bez hříchu
tak krásně se zelená
a vyzařuje muziku

však v té krajině v dáli
něco její nevinnost ničí
tam z kouřící se trávy
plno hříchu čiší

ten stín co mihl se pryč
od těch šlehajících plamenů
měl na sobě ten hřích
však kus ukápl mu na trávu

a tak teď sedím na balkonu
nohy mi visí tiše
koukám na svit a žár plamenu
jenž zatím jenom píše

píše kruhy do země
černou křídou
proč tak hravé barvy
popelu podlehnou?

ten krásný večerní svit
jenž zbarvil vše do červena
nebyl to slunce svit
hra plamenů to vykonala

plameny šlehají do výše
už slyším hlas venuše
že chtěla by se přitulit

kdo uhasí ten žár?

je okolo
je uvnitř
je venku
MĚ
NÁS

když ráno
po probdělé noci
koukám z okna
vidím že žár plamenu
jisto jistě uhasíná

však velkou spoušť
tu po sobě zanechal
jak vyprahlou poušť
jenž vítr sem zavál

jak dlouho potrvá
než krajině vrátí se krása
jak dlouho potrvá
než zde vyjde hvězda jasná

až krajině vráti se jas
mi půjdem a budem se jí prodírat zas

však jednou objeví se tajemný stín
aby svou pravdu navždy dokončil...