Září
Září
tělo vrhá dlouhý stín,
pomalu se léto loučí,
voní dechem ostružin.
Na pasekách rudé vřesy,
zlátnou břízy kadeře,
barvy pestré přejeme si,
podzim klepe na dveře.
Kde je rmutná běl heřmánku,
babí léto vlaje tam,
léto už má na kahánku,
vale dáme letním hrám.
Poznáš v chladném jitřním vánku,
v stromech šustí listoví,
podzim píše první stránku,
o loučení napoví.
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Básnička se mi líbí..ale z toho podzimu moc nadšená nejsem. Dýchá na mě nostalgie a zima a to já nerada :o(
06.09.2008 20:40:00 | labuť
Nezdá se mi poslední sloka, jak jsem si to četla (skoro nahlas, ale ne úplně) něco mi tam tak divně zadrhlo... Ale jinak dobré. A já se náhodou na podzim těším, mám ho mnohem radši než léto... Nejradši...:))
06.09.2008 14:35:00 | okousaná od světlušek
no, jak se to vezme, to pravé léto už to není, už to má jinou atmosféru; a loučení léta s podzimem není jednorázová záležitost; také tah ptáků je v plném proudu; takže já to tak opravdu cítím
06.09.2008 12:43:00 | sýc
Mno, podzim za chvílu již dorazí ... pěkně jsi to vybásnil, líbí se mi to. TS!
06.09.2008 11:39:00 | NikitaNikaT.
souhlasím; ten konec je trochu nedotažený, myslel jsem to jako loučení s létem
06.09.2008 10:34:00 | sýc