Pláče zas nebe z šedivých mraků,
přichází období barevných draků.
Kde jsou ty chvíle, kdy jako malí
jsme brambory v popelu opékali?
Umounění a rozevlátí
jsme slýchávali od maminek:
Vem si tu čepici, budeš mít rýmu!
Ráda se vracím do podzimu.
Ještě raději do vzpomínek.
Snad se ty chvíle zase vrátí ...
... s dětmi, co běží po strništi,
vítr jim kolem uší sviští
a věčně čepice své ztrácí,
nespoutaní, tak jako draci ...
Jíťo, krásné. Podzimní ohýnky, to je nádhera. A v zimě, jednou ti napadlo tolik sněhu! Postavili jsme pořádné iglu, rozdělali malý ohýnek a opékali špekáčky. Kluci tenkrát byli ještě malí, oči měli jako koláče a kupodivu ani nedutali"o)
08.09.2008 13:24:00 | Iva Borecká
Tahle podzimní mě zahřála, také jsem si vzpomněl...
Díky, Jitulinko! :-))
08.09.2008 09:54:00 | poustevník Jirka
já taky vzpomínám...a zároveň zažívám...vyrobil jsem si draka,vykopal brambory,natrhal nať a jdu...
08.09.2008 09:11:00 | enigman
Nostalgické vzpomínky, krásně napsané...také jsem dnes zavzpomínala a ta doba by ti mohla něco říct..přečti si mou poslední povídku, třeba tě osloví. Dík
08.09.2008 00:34:00 | Pišák